Přejít k obsahu
Monika Guillemin Weiglová je psycholožka a terapeutka s více než 20letou praxí, která se dlouhodobě zaměřuje na propojení těla, mysli a emocí. Její profesní cesta ji přivedla k pochopení toho, jak trauma ovlivňuje nejen naši mysl, ale i naše tělo – a jak je důležité se znovu spojit se svým cítěním. Na základě letitých zkušeností s různými trauma-informovanými přístupy a po výcviku u Gabora Maté se rozhodla založit institut Soma Care, kde pomáhá odborníkům i laikům objevovat cestu k celistvosti a uzdravení.
Moniko, můžeš nám přiblížit svou profesní cestu? Co tě vedlo k propojení těla a mysli v terapii?
Už během studií mě fascinovalo propojování různých světů a přístupů. Ve své praxi jsem kombinovala prožitkové techniky se znalostmi z neurobiologie, imaginací, expresivním tancem, jógou či arteterapií.
Když do mého života vstoupily děti, rozšířil se můj zájem o vědomé rodičovství a rozvoj emoční inteligence u dětí. Postupně jsem si stále více uvědomovala, jak jsme naprogramovaní a jak se všechna naše zranění zrcadlí v rodičovství.
Proto jsem začala více pracovat s vnitřními stavy a schématy, které se v nás probouzí a které nás připravují o naši celistvost. A to mě přivedlo k takovým přístupům jako Schema terapie a později k Systému vnitřní rodiny (IFS), který mě nadchl svou hravostí a efektivitou.
V čem se podle tebe liší somatická práce od klasické psychoterapie?
Hodně psychoterapeutických škol se zaměřuje na analýzu a zkoumání toho, jak je nastavena naše mysl. Vzhledem k tomu, že trauma je o nastavení celé naší fyziologie, nervového systému a tělesných reakcí, je potřeba zapojit do uzdravování tělo a jeho vnímání.
Proto jsem se začala více soustředit na prožitkové techniky jako mindfulness, imaginace, arteterapii a terapeutickou jógu. V roce 2009 jsem pak nastoupila do 5letého výcviku v katatymně imaginativní psychoterapii, která pracuje s emocemi pomocí imaginací.
Když jsem tyto přístupy začala používat s klienty, viděla jsem mnohem větší posuny. U traumatu totiž nestačí jen porozumět tomu, co se nám stalo. Je dobré ho také fyzicky uvolnit a znovu se spojit s tím, co skutečně cítíme.
Jakou roli ve tvém profesním i osobním životě odehrálo setkání s Gaborem Maté a jeho přístupem?
Na jisté úrovni jsem se k jeho poznatkům přiblížila ještě dřív, než jsme se potkali ve výcviku Compassionate Inquiry. Během práce s klienty jsem docházela ke stejným závěrům. Setkání s ním mi pak dalo pevný rámec pro to, co jsem už intuitivně propojovala ve své praxi.
Jeho soucitný a lidský přístup mi otevřel hlubší vrstvy uzdravování a práce s myslí, tělem a duší v terapii. Díky tomu jsem se stala certifikovanou terapeutkou a mentorkou v Compassionate Inquiry (Soucitném dotazování), které se stalo cestou mého srdce. Najednou se proměnil i můj terapeutický vztah s klienty – byl mnohem více autentický a efektivní.
Co tě vedlo k založení institutu Soma Care?
Prošla jsem řadou somatických výcviků a kurzů a opakovaně jsem vnímala, jak účinné je jejich propojování v praxi. Uvědomovala jsem si společné principy těchto přístupů i to, v čem jsou jedinečné. Když v roce 2023 uzrál čas začít předávat své zkušenosti širšímu publiku, vznikl institut Soma Care, který spatřil světlo světa letos.
Jeho cílem je vzdělávat odborníky i veřejnost a pomoci jim pochopit trauma nejen teoreticky, ale především prožitkově – pomocí různých somatických směrů.
Jaké je tvoje hlavní poslání a vize Soma Care do budoucna?
Přála bych si, aby se povědomí o traumatu a jeho léčbě stalo běžnou součástí péče o duševní zdraví. Mým cílem je rozšířit somatické přístupy nejen v Česku, ale i ve střední Evropě. Prostřednictvím Soma Care se proto snažím budovat komunitu lidí, kteří žijí svou pravdu, uzdravují svá zranění a automatická nastavení a dokážou v tom podporovat druhé.
Těším se na výcvik pro profesionály, který startuje v dubnu 2025, protože věřím, že když se propojí lidé se stejnou vizí, vznikne něco mimořádného.